Rozhovor ministra zahraničních věcí Ruské federace Sergeje Viktoroviče Lavrova pro Izvestija Vladivostok, 4. září 2019 - Zprávy velvyslanectví

Otázka: Zda bychom mohli říct, že na dané etapě dosáhly mezinárodní vztahy tak či onak rovnováhy, ať už kolísavě nestabilní a v negativní zóně?

 

S.Lavrov: K tomuto tématu je hodně vyjádření a citátů - ohledně dosažení dna, ale také i že "někdo zaklepal zespodu "…

 

Řekl bych, že mezinárodní vztahy pokračují v tom, že se stabilně komplikují. Je to proces, který se zatím nedaří zastavit. Vidíte, jak naši američtí kolegové v čele se svými nejbližšími a oddanými spojenci zamířili, v podstatě, na podlomení celého mezinárodně-právního systému, který se vyvinul po Druhé světové válce včetně dohod, vytvořených v posledních desetiletích ve sféře strategické stability a kontroly výzbroje. Začátkem dvoutisících let byla jednostranně zrušena Smlouva o omezení protiraketových systémů, teď je zrušena Dohoda o raketách středního a krátkého doletu (INF), není žádná jistota  v dalších perspektivách prodloužení Dohody o omezení počtu strategických útočných zbraní (SNV 3 - START III). Mezinárodně-právní struktury, které byly vytvořeny po Druhé světové válce a rozvíjely se na základě univerzálních dohod, se dnes vcelku podrobují nejtěžším zkouškám. Samotný termín "mezinárodní právo" se našimi západními kolegy používá méně a méně. Upřednostňují mluvit o nějakém "pořádku, založeném na pravidlech". Jak ukazuje praxe, tato pravidla si pokaždé vymýšlejí pro svoje potřeby a snaží se přesvědčit všechny ostatní, že právě toto jsou mnohostranná řešení, která všechny ostatní musí následovat.

Teď asi máme hledat zachovalé opory, především - Chartu OSN. Máme ji všemi silami chránit. Poznamenám stabilizující vliv skupiny G20, kde jsou zastoupeny všechny klíčové světové regiony, centra ekonomického a finančního vlivu. Skupina G20 reflektuje uznání reálií polycentrického světa. Právě s těmito reáliemi se snaží bojovat Západ ve snaze zachovat svou dominanci, kterou využíval posledních 500 let, když "určoval muziku" ve všech mezinárodních záležitostech. Samotný fakt toho, že Západ má zájem o činnost skupiny G20, dává najevo, že ten tu novou realitu uznat musí. Ve skupině se nejedná cestou ultimát a jednostranných požadavků, ale na základě vzájemné úcty a hledání rovnováhy zájmů. Poznamenám, že na stejných základech fungují takové struktury jako společné hospodářské uskupení BRICS a Šanghajská organizace pro spolupráci ŠOS, kterých se účastní Rusko. Když na eurasijském prostoru prosazujeme to, co prezident Ruska Vladimir Vladimirovič Putin označil jako "Velká eurasijská spolupráce" za účasti Eurasijského ekonomického svazu, Šanghajské organizace pro spolupráci EAEU, Sdružení národů jihovýchodní Asie ASEAN, celkem se řídíme stejnými principy. Procesy se rozvijí, jsou rozporuplné, tak budeme usilovat o to, aby byly ve směru vzájemného zohlednění zájmů všech účastníků mezinárodní komunikace.

 

Otázka: Stále pozorujeme, jak někteří naši partneři jednostranně porušují pravidla, stanovená mezinárodními organizacemi, například Světovou obchodní organizací WTO. Vytvářejí se bariéry, cla, daně a poplatky. Není na čas zrevidovat tyto organizace a provést v nich určité reformy?

 

S.Lavrov: Určitě, žádná struktura nemůže být "ztvrdnuta" ve své prvopočáteční podobě, nemůže nereagovat na trendy a na reálné změny, které se dějí ve světě - ať už vytváření nových technologií nebo vznik nové geopolitické reality. V tomto smyslu je centrem celého systému mezinárodních vztahů Charta OSN. Zásadní, "jaderné" principy, zakotvené v Chartě - jako úcta k suverénní rovnoprávnosti států, nevměšování se do vnitřních záležitostí země, mírové urovnání mezinárodních sporů, nepřípustnost vyhrožování a použití sily, úcta k právu každého národa samostatně určovat cesty svého rozvoje - jsou jako desatero přikázání a nepodléhají změnám ani zrevidování. Jiná věc, že se všechny konstrukce ve směru lidské činnosti, které se opírají o tyto principy, mohou modifikovat. Podobných příkladů v poslední době také i v OSN nebylo málo. Například jako doplnění k orgánům, které byly vytvořeny podle Charty, s ohledem na vzájemnou souvislost mezi úsilími v urovnání konfliktů a následujícím návratem ke klidné době, byla vytvořena speciální Komise pro budování míru - na rozhraní usmiřování, budování míru a vytváření podmínek pro normalizaci sociálně-ekonomické situace v zemi na etapě překonání krize.  

Před nějakou dobou byla na principiálně nových zásadách, které zajišťují rovnoměrné posouzení situace s lidskými právy v každé zemi, vytvořena Rada OSN pro lidská práva (předtím existovala Komise pro lidská práva). Nejsou tam žádní privilegovaní účastníci, kteří by se nemohli stát předmětem rozhovoru o tom, jak se v této sféře věci mají u nich. Vytvářejí se ale i mnohé jiné struktury včetně těch ve sféře boje se změnou klimatu. Je to také reakce na reálné přírodní procesy, které se dějí ve světě a vytváří vážné komplikace pro všechny, bez výjimky, země.

Samozřejmě, že nejdůležitější orgán - Rada bezpečnosti OSN - také vyžaduje reformy a úpravy. To se uznalo již docela dávno. Byl nastartován jednací proces za účasti všech států-členů OSN, v rámci Valného shromáždění OSN byla vytvořena speciální struktura. Samozřejmě, že výsledný produkt těchto jednání musí odrážet změněnou geopolitickou realitu. Ta je taková, že se objevila nová centra ekonomického růstu, finanční moci. S tím přichází i politický vliv. Musí mít více možností přispívat při vypracování společných rozhodnutí o klíčových problémech míra a bezpečnosti. V tomto kontextu poznamenám, že hlavním problémem nynějšího složení Rady bezpečnosti OSN je zjevné neúplné zastoupení rozvojových regionů světa - Asie, Afriky, Latinské Ameriky. Proto klíčovým elementem naší pozice je nutnost doplnit Radu bezpečnosti, a to především kandidáty z těchto tří regionů rozvojového světa.  Z Asie již dávno je kandidatura Indie, z Latinské Ameriky - Brazílie. Máme názor, že obě tyto země mají plné právo aspirovat na posílení svého zastoupení v OSN včetně Rady bezpečnosti. Samozřejmě, že souběžně s uspokojením tužby asiatského a latinskoamerického regionu je potřeba analogickým způsobem řešit otázku o posílení zastoupení Afrického kontinentu.

Světová obchodní organizace WTO, o které jste zmínili, se teď také podrobují vážným zkouškám, odrážejícím stejné pokusy vnucení nějakých pravidel místo univerzálně odsouhlasených norem. Zahrnuje to do sebe i nelegitimní sankce, které odporují závazkům ve WTO. Jak je známo, sankce, které vyhlásily USA, Evropa, Japonsko a jiné západní země proti Rusku, neodpovídají a nezapadávají do principů WTO. Obchodní války, stálé vzájemné zvyšování tarifů - je to řetězová reakce, která znepokojuje nejen bezprostřední účastníky této opozice, ale i celý zbývající svět, protože světová ekonomika trpí tím, jak probíhá tato válka ve sféře obchodu mezi největšími ekonomikami - USA a Čínou. Je potřeba se vracet k těm principům, na základě kterých byla zřízena WTO. Tyto principy byly předmětem dlouholetých jednání o tom, za jakých podmínek se každá země připojuje k této organizaci. Toto je potřeba ctít a respektovat. WTO má mechanizmus řešení sporů. Jistá naděje spočívá také aspoň v tom, že Amerika jako lídr v úsilích rozpoutávaní obchodních válek, vnucení partnerům rozhodnutí, která jsou výhodná pro samotnou Ameriku, nepopírá nutnost použití tohoto mechanizmu pro řešení sporů. V jednacích sálech se ale očekává velice nesnadný boj.

 

Otázka: Dá-li se za těchto složitých podmínek určit, kdo je teď pro Moskvu klíčový partner a kdo je hlavní nepřítel?

 

S.Lavrov: Vždycky se žádá jednoduchá odpověď na složité otázky. Je to pochopitelné. Řekni mi, kdo je tvůj přítel a já řeknu, kdo jsi.

Partnerů máme hodně. Nebudu vyjmenovávat konkrétní země - nechceme nikoho urazit. S někým mámě vztahy bližší, přátelštější, důvěrnější; s někým - vyrovnané a vyvážené; s někým - stabilně negativní při pochopení nutnosti komunikovat mezi sebou. Dokonce se státem-partnerem, se kterým se nedaří těsná spolupráce, a ve vztazích se kumulují problémy, stejně bude potřeba se domlouvat, zvláště pokud se jedná o velký stát, který má pozice v současném mezinárodním systému. Domlouvat se musí. Konec konců, právě toto je diplomacie - umění se domlouvat.

Jsme vždy ochotni a připraveni jednat s kteroukoliv, bez žádné výjimky, zemí, s vědomím, že náš partner bude ochoten hovořit na základě vzájemné úcty, rovnoprávnosti a za účelem nejen vyslání nějakého signálu svému veřejnému mínění před volbami, ale za účelem vypracování vzájemně akceptovatelných dohod s oporou o rovnováhu zájmů. To je klíč k veškeré mezinárodní činnosti.

Podle mého názoru, největší hrozba ve světových záležitostech spočívá teď v tom, že si některé země neuvědomují nebezpečí, kterým jsou pro celé lidstvo takové nové výzvy jako terorizmus, organizovaný zločin, nekontrolovaná migrace, potravinová bezpečnost, kterou lidstvo dosud nedokáže zajistit, klimatické změny a mnohé jiné. Důsledkem technogenních a přírodních jevů je mizení hranic. Před kataklyzmaty, která otřásají tu jedním, tam druhým regionem světa, před oteplováním a chudobou se nedá schovat. Zdroj problému s tokem migrantů, který zaplavil Evropu, spočívá v absenci pracovních míst, perspektiv, především pro mládež, v zemích Blízkého Východu a severu Afriky. Od toho se nedá izolovat, ale zvládnout to lze jenom společně. Proto, když se někteří naši kolegové, především na Západě, snaží v těchto otázkách řídit se výhradně svými sobeckými a geopolitickými pohnutky - prý, teď něco udělám, využiju dokonce i těchto extremistů na Blízkém Východě, abych svrhl nějaký režim, mně se to přičte během předvolební kampaně - toto je hrozba a nebezpečí. Nebezpečí, když se nerozumí všeobecně lidskému charakteru současných výzev. Proto my s takovou vytrvalostí, spolu s našimi partnery v rámci Organizace dohody o kolektivní bezpečnosti OSKB, Společenství nezávislých států SNS, ŠOS, BRICS, skupiny G20, prosazujeme nutnost formování skutečně kolegiálních struktur pro vypracování maximálně efektivních řešení proti všem těmto hrozbám.

Ve sféře boje s terorizmem již v roce 2015 nabídl prezident Ruska Vladimir Vladimirovič Putin na zasedání Valného shromáždění OSN, aby se kategoricky vzdalo dvojích standardů, pokusů dělit teroristy na "dobré", které se dá využit pro své účely a "špatné", které je potřeba ničit a také nabídl, aby se pod záštitou OSN vytvořila skutečně univerzální protiteroristická fronta. Posun dopředu tímto směrem existuje. Příslušné mechanizmy se vytvářejí jak v OSN, tak i v regionálních organizacích. Zatím ale ještě od upřímné, čestné, důvěrné, bez dvojích standardů činnosti máme daleko. Ve svých úsilích tímto směrem pokračujeme.

 

Otázka: Na začátku našeho rozhovoru jste zmínil o dohodách o strategických zbraních mezi USA a Ruskem. Jakou budoucnost mají tyto dohody? Připojí se k těmto dohodám třetí strana, jak na tom trvá Washington?

 

S.Lavrov: Ohledně toho, jaká budoucnost čeká tyto dohody, tak potom u některých z nich již došlo k minulosti - konkrétně jde o Smlouvu o omezení protiraketových systémů a Dohodu o raketách středního a krátkého doletu. Teď se vážně dá mluvit především o budoucnosti Dohody o omezení počtu strategických útočných zbraní (SNV 3 - START III). Její platnost vyprší v únoru 2021. My jsme opakovaně, včetně prezidenta Ruska Vladimira Vladimiroviče Putina, veřejně vyzývali USA, aby se začalo pracovat na prodloužení této dohody na dobu pěti let, jak to předpokládá samotný text dokumentu. Reakce USA zatím není úplně jasná. Buď se říká, že je prodloužení této dohody málo pravděpodobné, anebo se říká, že to není možné udělat s ohledem na nové zbraně, především hyperzvukové, o kterých Vladimir Vladimirovič Putin řekl ve svém loňském poselství Federálnímu shromáždění. Ačkoliv ti, kteří znají text této dohody, chápou, že se ta dohoda nevztahuje na tyto zbraně. Pokud USA mají zájem o to, aby se projednaly aspekty strategické stability a kontroly výzbroje, které jsou mimo rámec dohody, potom by měly dávno přijmout pozvání, která jsme vícenásobně posílali, měly by na stálém a pravidelném základu obnovit dialog o strategické stabilitě ve všech jejích aspektech - útočných a obranných. Je to velice důležitá rovnováha, která je zachycena v Dohodě SNV, která byla po odstoupení USA od smlouvy o protiraketové obraně vystavena moc vážnému riziku. Jinými slovy, je možné projednávat cokoliv, proto je to dialog o strategické stabilitě, v rámci kterého se dá položit kterékoliv otázky, které představují hrozbu právě samotné strategické stabilitě, za jejíž stav ve světě nesou hlavní odpovědnost především USA a Ruská federace.

Zmínil jste o osudu Dohody SNV 3. Vícekrát jsme zdůrazňovali, že nová témata, která nejsou zahrnuta do této dohody, se asi musí projednávat. Nelze ale současně vystavovat nebezpečí osud samotné dohody, protože pokud ta vyprší, její platnost skončí, nastane úplné vakuum ve sféře kontroly ozbrojení, nezůstane žádná oporná konstrukce. USA nabízejí, aby se do tohoto procesu zapojila Čína. Peking již vícekrát oficiálně dal najevo svou pozici v této věci: nehodlají toto udělat. Odkazují se na nesrovnatelný rozměr jaderných potenciálů Ruska, USA a Číny. USA ale nadále se zmiňují o Číně jako potenciálním účastníku budoucích jednání, která by mohla zachránit dohodu SNV 3, ale z nějakých důvodů se nezmiňují o svých spojencích - také jaderných velmocích - Velké Británii a Francii.

Ještě jednou zdůrazním, naše pozice spočívá v tom, že dokud nenajdeme cesty rozvoje dialogu o podpoře strategické stability již za nových podmínek, nemáme právo a nemůžeme si dopřát ten luxus ztratit Dohody o omezení počtu strategických útočných zbraní (SNV 3 - START III). Nemůžeme si nedovolit udělat tak, aby platila souběžně s diskusemi, které samozřejmě uzrály ve sféře strategické stability v kterýchkoliv otázkách, které trápí každou z jaderných zemí.

 

Otázka: Jestli tomu správně rozumím, ta nejistá pozice Washingtonu velice souvisí s vnitřními politickými procesy, které probíhají v této zemi a je součástí těchto procesů? Jak se potom dá budovat dialog s Washingtonem včetně obnovení vztahů mezi USA a Ruskem? Zda je potřeba je obnovovat v tom objemu, ve kterém ty existovaly dříve?

 

S.Lavrov: Samozřejmě, vztahy jsou velice podlomeny. Ten proces bohužel pokračuje. Nevnucujeme se jako kamarádi. Ale naše návrhy o tom, jak opravit tyto vztahy, se vícekrát postupovaly americkým kolegům, mimo jiné během setkání prezidentů a mých setkání se státním tajemníkem USA Michaelem Pompeem a také poradcem prezidenta USA Johnem Boltonem. Tyto návrhy se týkají jak sféry strategické stability, tak sféry ekonomické, obchodní, investiční spolupráce, vzájemné součinnosti ve věci politologů a expertů občanské společnosti v otázkách, které jsou důležité pro vztahy mezi Moskvou a Washingtonem. Máme hodně společných zájmů ve světě, hodně společných závazků včetně těch, o kterých jsem již řekl - ve sféře podpory mezinárodního míru a bezpečnosti. Perspektivy, které jsou v obchodě, ekonomice, kultuře, v humanitární sféře, určitě budou celkově ve prospěch našich národů a celého světového společenství, pokud se realizují.

Máte absolutní pravdu. Bohužel, nehledě na záměry normalizace vztahů s Ruskem, které mnohokrát potvrdil prezident USA Donald Trump a jeho klíčoví zaměstnanci, v praktické rovině se nic pozitivního neděje. Zachovává se docela "snižující se" dynamika. Naši američtí kolegové i nadále zavádí jednostranné sankce jen tak, aniž by si dali tu práci uvést nějaké argumenty. Toto vstupuje do rozporu s tou náladou, kterou pořád šíří sám prezident USA Donald Trump.

Je jasné i to, jak jste naprosto správně řekl, že se vztahy s Ruskem staly rukojmí vnitřních amerických mezistranických rozporů. Bývalý prezident USA Barack Obama se v podstatě zchladil za to, že v plném souladu s americkým volebním systémem zvítězil ve volbách prezidenta USA kandidát z republikánské, nikoliv demokratické strany, a při odchodu se rozhodl bouchnout dveřmi a zničil nebo nejsilnějším způsobem podlomil praktické všechny základní mechanizmy a kanály spolupráce mezi Moskvou a Washingtonem, které vytvářeli jeho předchůdci a dokonce se vytvářely i na začátku jeho vlastního funkčního prezidentského období. To, jak rozběsněně se teď snaží obvinit administraci USA z tajných kontaktů s Ruskem, jak se snaží v tom najít příčiny pro zahájení procesu impeachmentu Donalda Trumpa, jen ukazuje, že nehledě na negativní závěry Muellerovy zprávy, demokrati se nevzdali sehraní "ruské karty", když teď, v těchto dnech, vstupují do další předvolební kampaně a připravují se na volby hlavy státu v roce 2020.

Je to smutné a zarmucující. Vždy jsme připraveni obnovit tyto kontakty v těch formátech, ve kterých je to komfortně na dané etapě pro USA. Zdůrazním, že se jakž takž nějakým způsobem obnovuje protiteroristický dialog. Velice dávno nabízíme Američanům vytvoření dialogu o kyberbezpečnosti, s ohledem na to, že se v této sféře počet výmyslů a bachorek hromadí absolutně bezprecedentně. Zatím ale jednoznačná reakce není. Je dobře, že se rozvijí humanitární vztahy - Dialog Fort Ross, jehož cílem je v Kalifornii zachovávat a upevňovat památku o našich společných dějinách, když ruští přestěhovalci rozvíjeli tu část současné Ameriky. Co se týká strategické stability (a toto je asi nejdůležitější téma), kromě velice epizodických a nepravidelných kontaktů, stabilní dialog není. Toto je teď nejdůležitější.

 

Otázka: 1. října t.r. bude Čína slavit své 70. výročí. Chtělo by se upřesnit: někteří skeptici si myslí, že současná Čína hraje pro Rusko roli staršího bratra. Nakolik je správně používat podobné kategorie v mezinárodních vztazích a vůči vztahům mezi Pekingem a Moskvou?

 

S.Lavrov: Myslím, že charakterizovat vztahy Ruska a Číny takovými kategoriemi, celkem charakterizovat vztahy mezi kterýmikoliv dvěma zeměmi, aspoň ty vztahy, kterých se účastní Rusko, není správně. Jak jsme již vícekrát zdůrazňovali v našich doktrinálních dokumentech a v praxi, stojíme a usilujeme především a výhradně o vztahy mezi suverénními státy, bez ohledu na to, zda je to Čína nebo nějaká menší země, o vztahy, které se budou budovat na základě vzájemné výhody a které nebudou předmětem diktátu z číkoliv strany. Vždy se chce získat nějakou výhodu, ale pokud tu výhodu chceš získat vztahem s partnerem, musíš pochopit, co mu můžeš dát na oplátku. A potom tedy řešit tady kompromisy a hledat konsensus. Přesně tak se rozvijí naše vztahy s Čínou. Dosáhly bezprecedentně strategické úrovně. Jsou to vztahy mnohoplánového partnerství a strategické součinnosti. Jejich vzájemně výhodná povaha je nejen zakotvena v početných smlouvách a jiných dokumentech, ale i důsledně se realizuje v praxi. Zopakuji, že stejné principy jsou základem vnější politiky Číny. Z jaderných velmocí jenom Čína a Rusko jsou mezi iniciátory ochrany zakládajících principů Charty OSN. Toto hnutí nabírá sily. Budeme v něm aktivně pokračovat. Zdá se mi, že ty naše podniky, občané, korporace, soukromé struktury, které se účastní spolupráce s Čínou, zcela zřejmě z toho mají výhodu, stejně, jako získávají výhodu i čínští účastníci příslušných procesů.