Článek ministra zahraničních věcí Ruska Sergeje Lavrova “Svět na rozcestí a systém mezinárodních vztahů budoucnosti" pro časopis "Rusko v globální politice", 20. září 2019 - Zprávy velvyslanectví

V těchto dnech se zahajuje řádné 74. Valné shromáždění OSN a zároveň s ním tradičně i "politická sezóna".

Valné shromáždění začíná na pozadí hluboce symbolického historického okamžiku. Příští rok budeme slavit velká a navzájem související jubilea - 75. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce, Druhé světové válce a založení OSN. S uvědoměním duchovně-mravního významu těchto dat je třeba si pamatovat na epochálně politický smysl a význam Vítězství v nejkrutější a surovější válce v celé historii lidstva.

Rozdrcení fašizmu v roce 1945 mělo stěžejní význam pro další rozvoj světových dějin. Byly vytvořeny podmínky pro formování poválečného světového uspořádání, jehož zakládací konstrukcí se stala Charta OSN, - až dodnes klíčový zdroj norem mezinárodního práva. Ten systém i dnes zachovává stabilitu, má velké rezervy odolnosti. Je svým způsobem "jisticí sítí", ochranným prvkem garance mírového rozvoje lidstva za podmínek (mnohdy samozřejmé) neshody zájmů a soupeření vůdčích velmocí. Jako dřív se pořád vyžadují získané za války zkušenosti neideologizované spolupráce států s různými sociálně-ekonomickými a poltickými systémy.

Je smutné, že tato zřejmá pravda a skutečnost se záměrně zamlčuje, ignoruje se některými vlivnými silami na Západě. Ještě navíc k tomu se zaktivovali ti, kteří by si rádi "přivlastnili" Vítězství, vymazali by z paměti roli SSSR v rozdrcení fašizmu, vytěsnili by z paměti a zapomněli by na obětavý hrdinský čin Rudé armády, nevzpomínali by na mnohé miliony sovětských civilních občanů, kteří zahynuli za války, vybílili by z dějin následky ničivé politiky usmíření agresora. Z tohoto hlediska je zřetelně vidět podstatu koncepce "rovnosti totalitarizmů". Její cíl - nejen nadlehčit přínos SSSR k vítězství, ale retrospektivně zbavit naši zemi určené pro ni role architekta a garanta poválečného světového uspořádání a následně ji zařadit do škatulky "revizionistické velmoci", která ohrožuje blahobyt tak zvaného "svobodného světa".

Takové podání a výklad událostí minulosti také znamená, že se v pojetí některých partnerů musí vznik transatlantické spojky a proslavení vojenské přítomnosti USA v Evropě považovat za nejdůležitější vydobytí poválečného systému mezinárodních vztahů. Samozřejmě, to zdaleka není ten scénář, na který se orientovali spojenci při založení Organizace spojených národů.

Rozpad SSSR, pád Berlínské zdi, která pomyslně dělila dva "tábory", návrat do minulosti nesmiřitelné ideologické opozice, která určovala obrysy světové politiky fakticky ve všech sférách a regionech - tyto tektonické změny bohužel nepřivedly k vítězství sjednocovací výzvy. Místo toho zazněly triumfátorské relace o tom, že nastal "konec dějin" a centrum světových rozhodnutí od nynějška bude jen jeden.

Dnes je očividně, že pokusy prosadit jednopolární model nevyšly. Proces transformace světového uspořádání nabyl nevratný charakter. Noví velcí hráči, kteří mají stabilní ekonomický základ, se snaží aktivněji ovlivňovat regionální a globální procesy, uchází o větší význam při rozhodování ohledně klíčových otázek (a mají k tomu všechny důvody). Více a více se vyžaduje spravedlivý a inkluzívní systém. Recidivy arogantních nekoloniálních přístupů, které některým zemím přidělují právo diktovat svou vůli jiným, se odmítají absolutní většinou členů světového společenství.

Toto všechno vyvolává citelné nepohodlí těm, kdo si během staletí zvykl ukládat šablony světového rozvoje a mít monopolní výsady a výhody. Požadavek ze strany většiny států na spravedlivější systém mezinárodních vztahů, na reálnou a nikoliv deklarativní úctu principů Charty OSN naráží na snahu zachovat pořádek, v rámci kterého jen užší skupina zemí a nadnárodních korporací mohla využívat výsledky globalizace. Reakce Západu na to, co se děje, dovoluje soudit o jeho skutečných světonázorových zaměřeních. Rétorika na téma "liberalizmus", "demokracie", "lidská práva" se doprovází prosazením přístupů, založených na nerovnosti, nespravedlnosti, sobectví, přesvědčení o vlastní výjimečnosti.

Mimochodem, "liberalizmus", jehož obhájcem se prezentuje Západ, do popředí dává osobnost, její práva a svobody. Vzniká otázka: jak se k tomu váže politika sankcí, ekonomického udušení a nepřikrytých vojenských hrozeb vůči celé řadě nezávislých zemí - Kuby, Íránu, Venezuely, Číny, Sýrie? Sankce přímo trestají obyčejné lidi, postihnou jejich blahobyt, porušují jejich sociálně-ekonomická práva. Jak se pojí s imperativem ochrany lidských práv bombardování suverénních zemí, vědomý kurz na boření jejich státnosti, který přivedl k zahynutí stovek tisíc lidí, odsoudil miliony Iráčanů, Libyjců, Syřanů a zástupců jiných národů na bezpočetná utrpění? Avantýry "arabského jara" zničily unikátní etnicko-konfesní mozaiku na Blízkém východě a na severu Afriky.

Pokud se jedná o Evropu, pak se pečovatelé o liberální idey dobře snáší s masovými porušeními práv rusky mluvicího obyvatelstva v řadě zemí Evropské Unie a jejich sousedů, kde se schvalují zákony, které hrubě porušují jazyková a vzdělávací práva národnostních menšin, která jsou zakotvená v mnohostranných konvencích.

A co je "liberálního" ve vízových a jiných sankcích Západu proti občanům ruského Krymu? Jsou potrestáni za demokratický projev vůle ve prospěch znovusjednocení s historickou vlastí: není to v rozporu se základním právem národů svobodného sebeurčení, nemluvě o právu občanů na volný pohyb, které je zakotveno v mezinárodních konvencích?

Liberalizmus - ve svém zdravém, nepřekrouceném pojetí - tradičně byl důležitou součástí světové, včetně ruské, politické mysli. Avšak mnohost modelů rozvoje nedovoluje mluvit o tom, že je západní "košík" liberálních hodnot nealternativní. A samozřejmě, že tyto hodnoty nelze prosazovat silou "na bodáku", bez ohledu na historii států, jejich kulturní a politický "kód". Kam to vede - svědčí o tom statistika neštěstí, zármutku a zničení v důsledku "liberálních" bombardování.

Z nepřipravenosti Západu přijmout dnešní reálie, kdy ten po staletích ekonomické, politické a vojenské dominance ztrácí výhodu a přednost individuálního formování celosvětového programu jednání, vyplývá koncepce "pořádku, založeného na pravidlech". Tato "pravidla" se vynalézají a vymýšlí a selektivně se kombinují dle aktuálních potřeb autorů uvedeného termínu, který Západ neústupně zavádí do obecného užívání. Koncepce ani zdaleka není abstraktní a aktivně se realizuje. Její účel - zaměnit univerzálně odsouhlasené mezinárodně-právní nástroje a mechanizmy úzkými formáty, kde se vytváří alternativní, nekonsenzusní metody regulování těch či onych mezinárodních problémů a obejít legitimní mnohostranné rámce. Jinými slovy, je počítáno s tím, aby se uzurpoval proces rozhodování v klíčových otázkách.

Záměry iniciátorů koncepce "pořádku, založeného na pravidlech" se dotýkají a zasahují do výhradních pravomocí Rady bezpečnosti OSN. Jeden z posledních příkladů: když USA a jejich spojenci nedokázaly přesvědčit Radu bezpečnosti, aby schválila politizovaná rozhodnutí, která bezdůvodně obviňovala vedení Sýrie v použití zakázaných jedovatých látek, potom začaly prosazovat potřebná pro sebe "pravidla" před Organizací pro zákaz chemických zbraní (OPCW). Pomocí manipulací s platnými procedurami, za hrubého porušení Úmluvy o zákazu chemických zbraní docílily (pomocí hlasů menšiny zemí-účastníků této Úmluvy), aby se Technickému sekretariátu Organizace pro zákaz chemických zbraní přidělily funkce pro zjištění viníků použití chemických látek jako zbraně a to se stalo přímým zásahem do výsadního práva Rady bezpečnosti OSN. Pokusy "privatizovat" sekretariáty mezinárodních organizací pro prosazení svých zájmů mimo rámec univerzálních mezistátních mechanizmů se pozorují také i v jiných oblastech, jako biologické nešíření, mírotvorní, boj s dopingem ve sportu a jiné.

Na stejné úrovni jsou iniciativy pro regulování novinářství, zaměřené na voluntaristické sevření svobody sdělovacích prostředků, intervencionistická ideologie "odpovědnosti za ochranu", kterou se omlouvá vnější silové "humanitární zásahy" bez sankcí Rady bezpečnosti OSN pod záminkou vzniku nebezpečí pro civilní obyvatelstvo.

Zvláštní pozornost vyžaduje diskutabilní koncepce "protiakce a vzdor násilnému extremizmu", která šíření radikálních ideologií a rozšíření sociální základny terorizmu klade za vinu politickým režimům, jenž Západ vyhlásil jako nedemokratické, neliberální anebo autoritativní. Zaměření této koncepce na práci přímo s občanskou společností mimo zákonné vlády nenechává žádné pochybnosti ohledně skutečného účelu - dostat úsilí na cestě antiteroru mimo "deštník" OSN a získat tím nástroj vměšování do vnitřních záležitostí států.

Zavedení do praxe podobných inovací představuje ze sebe nebezpečný fenomén revizionizmu, popírajícího zachycené v Chartě OSN principy mezinárodního práva a probíjecího si cestu k návratu do časů konfrontace a blokové opozice. Ne nadarmo Západ otevřeně uvažuje o novém vodním předělu mezi "liberálním pořádkem, založeném na pravidlech" a "autoritativními velmocemi".

Revizionizmus se jasně projevuje ve sféře strategické stability. Torpedování Washingtonem nejprve Smlouvy o omezení systému protiraketové obrany, teď - za jednomyslné podpory členů NATO - i Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu, vytváří rizika demontáže celé smluvní architektury v oblasti kontroly nad raketově-jadernými zbraněmi. Nejsou jasné perspektivy Dohody o snížení počtu strategických zbraní (DSNV 3 - START III) - kvůli absenci jednoznačné odpovědi americké strany na náš návrh se domluvit na prodloužení platnosti dohody po ukončení její účinnosti v únoru 2021. Teď vidíme zneklidňující symptomy začátku medijní kampaně v USA pro přípravu základů pro úplné zamítnutí Dohody o celkovém zákazu jaderných testů (která ani nebyla ratifikována USA) a tím se vyvolávají pochybnosti o budoucnu i tohoto, důležitého pro mezinárodní mír a bezpečnost, dokladu. Washington začal realizaci plánů rozmístění zbraní v kosmu a popírá návrhy se domluvit o univerzálním moratoriu na podobnou činnost.

Ještě jeden příklad zavedení revizionistických "pravidel": odmítnutí USA Společného komplexního akčního plánu a omezujících opatření (JCPOA) ohledně íránského jaderného programu, schváleného rezolucí Rady bezpečnosti OSN kolektivního "kontraktu", který má klíčový význam pro jaderné nešíření. Na stejném seznamu - demonstrativní zamítnutí Washingtonem plnění jednomyslně schválených rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN ve věci regulování izraelsko-palestinských vztahů.

V ekonomické oblasti se "pravidlem" staly protekcionistické bariéry, sankční páky, zneužívání statusu dolaru jako základního platebního prostředku, zajištění konkurenčních výhod netržními způsoby, exteritoriální aplikace národní legislativy USA a to i vůči bližším spojencům.

Zároveň naši američtí kolegové urputně usilují o mobilizaci vlastně všech svých vnějších partnerů pro zastavení Ruska a Číny. Při tom ani netají snahu rozhádat Moskvu a Peking, podlomit a podkopat mnohostranné asociace a regionální integrační struktury v Eurasii a Asijsko-Tichooceánském regionu, které se rozvijí mimo americkou kontrolu. Vyvolávají tlak na země, které nehrají dle jimi vnucovaných "pravidel" a odvažují se dělat "nesprávnou" volbu ve prospěch spolupráce s "nepřáteli" Ameriky.

A co máme ve výsledku? V politice - rozviklávaní mezinárodně-právního základu, růst nestability a vratkosti, chaotická fragmentace globálního prostoru, prohloubení nedůvěry mezi účastníky mezinárodního života. Ve sféře bezpečnosti - rozmazávaní hranic mezi nesilovými a silovými metodami dosažení zahraničněpolitických cílů, militarizace mezinárodních vztahů, zvýšení role jaderné zbraně v doktrinálních dokumentech USA, snížení prahu jeho možného použití, vnik nových ohnisek ozbrojených konfliktů, zachování globální teroristické hrozby, militarizace kybernetického prostoru. Ve světové ekonomice - zvýšená volatilita, přitvrzení boje za trhy, energetické zdroje a cesty jejich dopravy, obchodní války, rozviklávání mnohostranného obchodního systému. Přidejme sem rozmach migračních procesů, prohloubení mezinárodních a mezikonfesních sporů. Copak takové "světové uspořádání, založené na pravidlech" potřebujeme?

Na tomto pozadí jsou pokusy západních liberálních ideologů, aby vystavili Rusko jako "revizionistkou silu", naprosto absurdní. Byli jsme mezi ty první, kdo upozornil na transformaci světového politického a ekonomického systému, jež z důvodu objektivního historického vývoje nemohou být statické. Je dobré mít na paměti, že koncepci mnohopolárity v mezinárodních vztazích, která adekvátně odráží formující se ekonomické a geopolitické reálie, ještě před dvěma desetiletími zformoval vynikající ruský státní činitel Jevgenij Primakov, jehož intelektuální dědictví zachovává svou aktualitu i dnes, kdy slavíme 90. výročí jeho narození.

Zkušenosti posledních let ukazují, že použití jednostranných metod řešení globálních problémů je odsouzeno k nezdaru. Prosazovaný Západem "pořádek" neodpovídá potřebám harmonického rozvoje lidstva. Není inkluzívní, je směrován na revizi klíčových mezinárodně-právních mechanizmů, popírá kolegiální základ mezistátní spolupráce a ve svém základu není schopen generovat taková řešení globálních problémů, která budou životaschopná a dlouhodobě odolná a nebudou založena na propagandistickém efektu v rámci elektorálního cyklu té nebo oné země.

Co nabízí Rusko? Především je třeba držet krok s dobou. Je třeba uznat očividné: proces formování polycentristické architektury světového uspořádání není návratný, bez ohledu na kterékoliv snahy ho uměle zbrzdit (a dokonce i obrátit zpátky). Většina zemí nechce být rukojmí cizích geopolitických výpočtů, je připravena na realizaci národnostně-orientované vnitřní a vnější politiky. Ve společném zájmu je třeba udělat tak, aby se mnohopolarita neopírala o holou bilanci sil, jak to bylo na předchozích historických etapách (například v XIX. století a v první polovině XX. století), ale měla spravedlivý, demokratický, sjednocující charakter a zohledňovala přístupy a znepokojenost všech bez výjimky účastníků mezinárodní komunikace, přispívala k zabezpečení stabilního a bezpečného budoucna.

Na Západě se častěji diskutuje o tom, že polycentričnost nevyhnutelně přivede k většímu chaosu a konfrontaci, jelikož "centra sily" nedokážou se domluvit mezi sebou a odpovědně rozhodovat. Ale za prvé - proč nezkusit? Co, když se podaří? Jen pro to, než přistupovat k jednání, je potřeba se předem domluvit na hledání bilance zájmů. Nechat stranou pokusy vymýšlet vlastní "pravidla" a nevnucovat je všem ostatním jako svatou pravdu. Napříště přísně dodržovat zakotvené v Chartě OSN principy, začínajíc úctou suverénní rovnoprávnosti států - bez ohledu na jejich velikost, formy vlády nebo model rozvoje. Paradoxní situace, když státy, které se prezentují jako etalon demokracie, se o ni starají jen tehdy, když po těch nebo onych zemích požadují, aby "udělaly pořádek" doma dle západních šablon. Ale jakmile jde o potřebu demokracie v mezinárodních vztazích - okamžitě se vyhýbají čestnému rozhovoru nebo se snaží interpretovat mezinárodně-právní normy podle vlastního uvážení.

Samozřejmě, že život jde dál. Za citlivého zachování vytvořeného na základě výsledků Druhé světové války systému mezinárodních vztahů, jehož stěžejním prvkem zůstává OSN, je potřeba ho opatrně, ale důsledně adaptovat k reáliím současného geopolitického reliéfu. To se v plné míře týká Rady bezpečnosti OSN, kde má Západ neprávem, dle současného měřítka, přesilu v zastoupení. Jsme přesvědčeni: reformování Rady bezpečnosti musí především zohledňovat zájmy zemí Asie, Afriky, Latinské Ameriky a veškerá formule - opírat se o princip nejširšího souhlasu států-členů OSN. Ve stejném směru je potřeba pracovat na zdokonalení systému světového obchodu, přikládat největší význam harmonizaci integračních projektů v nejrůznějších regionech světa.

Je potřeba maximálně využívat potenciál "Skupiny G20" - perspektivní, rozsáhlé struktury globálního řízení, kde jsou zastoupeny zájmy všech klíčových hráčů a kde se rozhoduje na základě společného souhlasu. Vzrůstající se roli hrají i mnohá jiná sdružení a asociace, odrážející duch skutečné demokratické mnohostrannosti, v jejichž základě činnosti je dobrovolnost, konsensus, hodnoty rovnoprávnosti a zdravého pragmatizmu, vzdání se konfrontace a blokových přístupů. Mezi ně patří Společné hospodářské uskupení BRICS, Šanghajská organizace pro spolupráci, kterých se naše země aktivně účastní a v roce 2020 bude předsedat.

Je jasné, že bez skutečné kolegiality, bez depolitizovaného partnerství, za centrální koordinující role OSN, nebude možné dosáhnout snížení konfrontace, upevnit důvěru a zvládnout společné výzvy a hrozby. Je dávno na čas se domluvit na jednotném výkladu principů a norem mezinárodního práva a nesnažit se činit dle známého přísloví "každý má jen tolik práva...". Domlouvat se je těžší, než dávat ultimata, ale trpělivě odsouhlasené kompromisy budou mnohem spolehlivějším mechanizmem předvídatelného řízení světových záležitostí. Takový přístup je akutně vyžadován dnes pro začátek předmětného jednání o parametrech spolehlivého a spravedlivého systému rovnoprávné a nedělitelné bezpečnosti v Euro-Atlantiku a Eurasii. Tento úkol se mnohokrát deklaroval na nejvyšší úrovni v dokumentech Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Je potřeba přejít od slov k činům. Společenství nezávislých států, Organizace dohody o kolektivní bezpečnosti již vícekrát vyjadřovaly připravenost přispívat do podobné práce.

Je důležité zvýšení podpory mírnému regulování početných konfliktů, ať už na Blízkém východě, v Africe, Asii, Latinské Americe nebo na prostoru Společenství nezávislých států. Především je potřeba dodržovat již dosažené dohody, nesnažit se vynalézat záminky pro vzdání se plnění již převzatých na sebe během jednání závazků.

Dnes je zvlášť žádána protiakce nesnášenlivosti na základě náboženském a národnostním. Vyzýváme všechny ke spolupráci v přípravě v naší zemi pod záštitou meziparlamentního sdružení a OSN v květnu 2022 Celosvětové konference pro mezináboženský a mezietnický dialog. OBSE, která již zformulovala principiální pozici odsouzení antisemitizmu, se musí stejně odhodlaně pustit do boje s christianofobií a islamofobií.

Naší bezpodmínečnou prioritou zůstává podpora přirozených procesů formování Velkého eurasijského partnerství - širokého integračního konturu od Atlantiky do Tichého oceánu za účasti členů Eurasijského ekonomického svazu, Šanghajské organizace pro spolupráci, Asociace států jihovýchodní Asie a všech dalších států kontinentu včetně zemí Evropské Unie. Není prozíravě zadržovat sjednocující procesy a tím spíše se oddělovat od sebe. Bylo by chybou popírat očividné strategické výhody našeho společného eurasijského regionu v nynějším, více a více konkurenčním světě.

Důsledný pohyb tímto celkem budovatelským směrem dovolí nejen zajistit dynamický rozvoj národních ekonomik zemí-účastníků, odstranit bariery na cestě zboží, kapitálů, pracovní sily a služeb, ale i vytvoří pevný základ bezpečnosti a stability na větším prostoru od Lisabonu do Jakarty.

Bude li se pokračovat v dalším formování mnohopolárního světa cestou spolupráce a harmonizace zájmů anebo cestou konfrontace a soupeření - záleží na všech nás. Co se týká Ruska, budeme pokračovat v prosazování pozitivního, sjednocujícího programu jednání, orientovaného na odstranění starých a nepřípustnost vzniku nových rozdělovacích a dělicích pruhů. Naše země byla iniciátorem v takových oblastech, jako zabránění závodů ve zbrojení v kosmu, vytvoření životaschopných mechanizmů protiakcí terorizmu včetně chemického a biologického, odsouhlasení praktických opatření pro zamezení využití kybernetického prostoru pro podlomení bezpečnosti kteréhokoliv státu anebo pro realizaci jiných zločinů a trestních záměrů.

Naše návrhy a nabídky začátku vážného rozhovoru o všech aspektech strategické stability v současné době platí. V poslední době je slyšet názory o nutnosti vyměnit program, obnovit terminy. Nabízí se jednání tu o "strategickém soupeření", tu o "mnohostranném zadržování". Terminologii se dá projednávat. Jenže ta není důležitá, ale podstata. Teď je nejdůležitější začít strategický dialog o konkrétních hrozbách a rizikách a hledat shodu na obecně přijatelném programu dne. Jak moudře řekl ještě jeden vynikající státník naší země Andrej Gromyko, jehož 110. výročí narození slavíme letos: raději deset let jednat, než jeden den válčit a bojovat.