Vystoupení a odpovědi na otázky medií ministra zahraničních věcí Rusk0 federace Sergeje Lavrova na tiskové konferenci po týdnu na vysoké úrovni 74. zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku 27. září 2019 - Zprávy velvyslanectví

Děkuji za váš zájem o náš postoj k mezinárodním záležitostem, o práci Valného shromáždění OSN a o to, jak se ho účastní ruská delegace.

Náš program byl tradičně velmi intenzivní – desítky schůzek s hlavami států, vlád a ministry zahraničí, rozhovory s generálním tajemníkem OSN a předsedou 74. zasedání Valného shromáždění OSN a tradiční kontakty v rámci „pětky“ stálých členů Rady bezpečnosti OSN, v rámci BRICS, OSKB a blízkovýchodního „kvarteta“.

Zasedání se koná v složitých podmínkách. Není potřeba se o tom dlouho šířit. Je mnoho neurovnaných krizí, konfliktů. Bohužel, problémů ve světové politice a ekonomice neubývá. V našem dnešním projevu jsme se pokusili předložit naši vizi toho, jaké jsou příčiny tohoto zcela ne zcela optimistického stavu. Pokusili jsme se analyzovat koncepci, kterou naši západní kolegové dnes aktivně prosazují - „řád založený na pravidlech“, a podívat se, nakolik je to v souladu s univerzálními, všeobecně uznávanými a kolektivně dohodnutými normami mezinárodního práva. Podle našeho hodnocení to v souladu příliš není a v řadě případů jim dokonce odporuje. Budeme se proto snažit zajistit, aby se všechny země vrátily k dodržování Charty OSN, dalších norem a principů univerzálního mezinárodního práva. Ujišťuji vás, že v tomto snažení a v tomto postoji máme velice mnoho stejně smýšlejících.

Letos se zahájení zasedání Valného shromáždění OSN shodovalo s našim předsednictvím v Radě bezpečnosti OSN. Jeho ústřední událostí bylo ministerské setkání, které jsme uspořádali předevčírem a které se věnovalo spolupráci OSN s OSKB, ŠOS a SNS v boji proti terorismu.

Konalo se i další ministerské zasedání Rady bezpečnosti OSN – včera proběhla diskuse na téma posílení míru a bezpečnosti v Africe, kterou jsme uspořádali společně se třemi africkými členy Rady bezpečnosti.

Podle mého názoru byly obě akce velmi užitečné. V prvním případě se podařilo nastínit další příležitosti, které je třeba realizovat, aby bylo možné účinněji bojovat proti terorismu, s využitím potenciálu regionálních organizací. Druhá akce znovu zdůraznila, že na programu vrcholného orgánu OSN – Rady bezpečnosti převládají africké problémy. V naší práci je nutné ztvrzovat zásadu „pro africké problémy – africká řešení“, aby Afričané sami využívali své zkušenosti, svou praxi a řešili problémy kontinentu, pomáhali nacházet kompromisy mezi konfliktními stranami v tom, či jiném státě, v jedné nebo druhé části Afriky.

Domnívám se, že diskuse vedené jako celek v rámci týdne na vysoké úrovni Valného shromáždění OSN a paralelní rozhovory potvrdily, že zárukou účinné reakce lidstva na různé hrozby, společné pro nás všechny, je opírání se na ústřední koordinační úlohu OSN. Nehledě na všechny její nedostatky nedokázalo lidstvo vymyslet nic spolehlivějšího. Nepředpokládám, že v blízké budoucnosti vymyslí.

Otázka: Mám otázku ohledně Íránu. Jak vidíte situaci kolem budoucnosti JCPOA (Společný konkrétní akční plán – pozn. překl.) a americko-íránských vztahů ve světle výsledků aktuálního týdne na vysoké úrovni Valného shromáždění? Ve svém projevu jste zmínil ruskou Koncepci kolektivní bezpečnosti v Perském zálivu – je to stále ještě „na stole“? Diskutovali jste o tom během svých schůzek v OSN?

Sergej Lavrov: Problémy, které jsou spojeny se zhroucením JCPOA, se odvíjí nikoliv od nynějšího zasedání Valného shromáždění. Začaly mnohem dříve – před rokem a půl, kdy Spojené státy jednostranně odstoupily od tohoto dokumentu schváleného Radou bezpečnosti OSN, čímž se stal součástí mezinárodního práva, a uvedly, že ho zakazují také pro všechny další, a pokud někdo bude tento plán plnit, zejména pokud jde o obchod s Íránem, budou proti němu zavedeny sankce.

Domnívám se, že se jedná o destruktivní kroky nejen pro konkrétní situaci s íránským jaderným programem, ale také pro režim nešíření jaderných zbraní a obecně pro situaci v regionu. Naši američtí kolegové bohužel nahlížejí na téměř jakýkoli aspekt situace na Blízkém východě a v severní Africe z protiíránského hlediska. Jako by se záměrně snažili najít co nejvíce důvodů pro to, aby mohli obhájit svá neobhajitelná tvrzení, že Írán je hlavním zdrojem zla v této oblasti a všechny potíže jsou pouze kvůli Íránu.

Naše koncepce v tomto ohledu spočívá v tom, aby se využila zkušenost z dalších regionů světa, zejména Evropy, kde svého času byl zahájen proces Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, který nakonec vedl k podpisu Helsinského závěrečného aktu, k přijetí mnoha důležitých deklarací na nejvyšší úrovni. Dnes jsem o nich hovořil: je to Charta evropské bezpečnosti a Charta o bezpečnostní platformě založené na spolupráci. Byl to rok 1999. Tyto dokumenty prohlašovaly zásady dialogu, vzájemného zohlednění zájmů účastníků, připravenost diskutovat o vzájemných obavách, a co je nejdůležitější, že nikdo nemá posilovat svou bezpečnost na úkor bezpečnosti jiných.

Právě tato logika je základem naší iniciativy – Koncepce bezpečnosti v Perském zálivu. Poprvé jsme ji přednesli velmi dávno, kdy bylo ještě možné zabránit tomu zostření, které nyní pozorujeme. Bohužel ne všechny pobřežní země Perského zálivu v té době chtěly pracovat v předstihu. Říkali, že myšlenka není špatná, „může se zkoumat, ale je třeba počkat, až uzraje.“ Nyní je podle mého názoru již přezrálá. Skutečnost, že stále více zemí Perského zálivu, včetně přirozeně arabských zemí Perského zálivu, začíná přemýšlet o tom, jak tuto situaci deeskalovat, hovoří ve prospěch domněnky, že přece jen na myšlenky, které prosazujeme, bude v té či oné podobě poptávka. Jsou velmi jednoduché: usednout za jednací stůl, začít nikoliv prostřednictvím médií, megafonů předkládat vzájemné nároky, nýbrž položit všechny tyto obavy na stůl a začat je projednávat věcně, bez her pro publikům, a sledovat cíl uspokojení všech účastníků tohoto procesu.

Doufám, že jednou takový proces začne. Předpokládali jsme, že kromě samotných zemí Perského zálivu, by se na něm měly podílet jako spolupracující strany i „pětka“ stálých členů Rady bezpečnosti, i Liga arabských států, i Organizace islámské spolupráce a také Evropská unie, která se rovněž zajímá o tento region světa. Následně, pokud by se takový proces přece jen rozjel, mohly by se tyto zásady a přístupy rozšířit i na další země Blízkého východu a severní Afriky, kde je stále více pociťována potřeba spolehlivého a inkluzivního bezpečnostního systému.

Otázka: Jaké bylo Vaše dnešní jednání se státním tajemníkem USA Mikem Pompeem? Dotkli jste se tématu strategické stability? Také Pompeo tweetoval, že „Spojené státy a Rusko jsou povinny najít konstruktivní způsob pro postup vpřed.“ Co o tom soudíte, nejsou to je další „krásná slova“?

Sergej Lavrov: Opravdu jsme diskutovali o široké škále otázek – máme o tom tiskovou zprávu. Byla zde i strategická stabilita ve všech jejích dimenzích: samozřejmě to byly také konflikty, které nyní přetrvávají na Blízkém východě a v severní Africe - Sýrie, Libye, i Afghánistán; hovořili jsme též o problémech severovýchodní Asie v souvislosti s jaderným problémem Korejského poloostrova;  hovořili jsme také o dvoustranných záležitostech, mimo jiné v návaznosti na  rozhovory mezi našimi prezidenty, včetně posledního z těchto rozhovorů v Osace na okraji summitu G20. Následně v červenci tohoto roku měli spolu telefonický  rozhovor. V průběhu těchto rozhovorů, zejména z ruské strany, se předkládaly  návrhy, jejichž cílem bylo vytvořit další komunikační kanály v otázkách obchodní spolupráce mezi podnikateli obou zemí, a o otázkách uvědomění si světových problémů takovým způsobem, aby Rusko a USA mohly maximálně přispívat k jejich urovnání vytvořením odborné rady, skládající se z významných diplomatů, politiků, bývalých vojáků, zástupců zpravodajských a zvláštních služeb. Tyto návrhy jsou „na stole“, jakož i naše návrhy, které jsem dnes zmínil ve svém projevu: o tom, že po zhroucení, bohužel, smlouvy o raketách středního a kratšího doletu, uvažovat o vzájemném moratoriu na rozmístění této třídy raket a učinit o tom příslušné oznámení, přemýšlet o tom, jak začít co nejdříve zahájit práce na přípravách na prodloužení smlouvy START. Státní tajemník USA Pompeo vyjádřil připravenost diskutovat o těchto tématech. Je však pravda, že potvrdil dobře známý americký názor, že je již obtížné to dělat ve dvou, že je nutno rozšířit rámec. Nebudeme se stavět proti žádnému formátu s vědomím, že všichni účastníci, které by USA chtěli přizvat, na tuto výzvu odpoví. V každém případě náš postoj spočíval v tom, že smlouva START, jejíž platnost vyprší již v únoru 2021, by za všech okolností měla být prodloužena. Alespoň abychom udrželi nějaký opěrný nástroj v oblasti strategické stability. Doufám, že budeme pokračovat v rozhovoru s našimi americkými kolegy na toto téma. Pokud jde o strategickou stabilitu, hovořili jsme, soudím v tomto duchu. Chci zdůraznit, že reakce nebyla negativní. 

Hovořili jsme samozřejmě také o dvoustranných vztazích, kde se nahromadilo tolik dráždivých momentů, že se několikrát ročně scházejí naši zástupci nebo ředitelé příslušných odborů ministerstev zahraničí, pokaždé právě tyto problémy nastolují (z 90 procent jsou od nás) a zatím bohužel nemohou najít žádné východisko. Pochopitelně jsem se dotkl pobuřující situace s faktickým odmítnutím udělit víza významné části členů ruské delegace - 13 lidem, bereme-li ji jako celek. Stejně jako v den svého příletu jsem opět potvrdil, že nepochybuji o tom, že ani americký prezident Donald Trump ani státní tajemník Mike Pompeo s tím nemají nic společného – toto mi potvrdil Mike Pompeo. Ovšem pokud je tomu tak, pak vyvstává otázka, jak se tam přijímají rozhodnutí, která přímo souvisejí s plněním závazků Washingtonu zajistit normální fungování sídla OSN. 

A druhá úvaha v této souvislosti: když se objeví takové excesy, úředníci, kteří se jich dopouští, zjevně přijímají rozhodnutí vycházeje dle vlastního chápání z celkové atmosféry v našich vztazích. Tuto atmosféru ovšem vytváří americká politická garnitura. Každý den, téměř každou hodinu, buď se objevují nové sankce, nebo obvinění Ruska ze stále nových smrtelných hříchů. Dnes mluvčí Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová uvedla, že za incidentem, který se nyní rozdmýchává kolem telefonického rozhovoru mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, stojí Rusko, že to zinscenovalo. Je to paranoia, podle mého názoru, zjevná pro všechny. Ale když vážení politici, a po nich média, která si nárokují vážnost, to pustí do světa, úředník, který musí reagovat na žádost o vízum, si pomyslí: „No tohle! Raději se pojistím…“ Proto je zde nutné analyzovat vše komplexně a snažit se normalizovat celkovou atmosféru. Potom bude pravděpodobně snazší vrátit rusko-americké vztahy do stavu, který všichni očekávají. Slyšeli jsme taková přání od všech našich partnerů jak z rozvojových zemí, tak i z Evropy. 

Otázka (položena v angličtině): Jak byste se vyjádřil k vytvoření Ústavního výboru v Sýrii? S ohledem na tuto událost v kontextu rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2254, která obsahuje výzvu k spravedlivým a svobodným volbám, vidíte-li v tom vyhlídku na úplnou demokracii a svobodné volby v Sýrii – něco, co v tomto státě nebylo posledních 50 let, v jejichž průběhu je rodina Asadů u moci?

Sergej Lavrov: Nemohu vyjádřit reakci na vytvoření Ústavního výboru, protože jsme se na jeho vzniku přímo podíleli, na rozdíl od některých jiných účastníků tohoto procesu, kteří ho všemožně brzdili. Kdyby nebylo jejich snažení, byl by výbor vytvořen v prosinci loňského roku. Víme, kdo se pokoušel tuto práci zablokovat, ale nechovali jsme se uraženě, nedělali jsme ze sebe uraženého, jednoduše jsme pokračovali v pomoci syrské vládě a opozici při hledání společných přístupů. Nakonec se to podařilo. Jsem vděčný generálnímu tajemníku OSN Antóniu Guterresovi a zvláštnímu vyslanci generálního tajemníka OSN pro Sýrii Geiru Pedersenovi za to, že tento proces jemně a diplomaticky doprovázeli a skutečně pomohli Rusku, Turecku a Íránu jako zemím ručitelům Astanského formátu se dohodnout se stranami na pro ně přijatelném seznamu a na jednacím řádu, který je pro ně přijatelný. Generální tajemník oznámil, že do měsíce chtějí svolat první zasedání Ústavního výboru v Ženevě, což vítáme. Ale mé hlavní poselství tkví v tom, že jsem rád, že odpor k tomuto procesu se zastavil. Protože odpor byl zaměřen na narušení jakéhokoli syrského urovnání vůbec, na vyvolání konfrontace, napětí, skandálů v tomto procesu s tím, aby bylo později možné ukázat prstem, vy sami víte, na koho a zdůvodnil další použití síly. Jsem rád, že rozum přesto zvítězil, a to i mezi našimi západními partnery, kteří jsou členy takzvané protiteroristické koalice. Dnes jsme o tom také mluvili s Mikem Pompeem. 

Myslím, že postupně dospíváme k lepšímu pochopení toho, jak nejlépe pomoci Sýřanům dohodnout se na budoucnosti jejich vlasti, přičemž aby všichni vnější hráči bez výjimky respektovali suverenitu a územní celistvost Syrské arabské republiky. Pokud jde o rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2254, je mnohem širší a obsahuje mnohem více ustanovení než jen svobodné volby. Skutečně se v ní zmiňuje nutnost uspořádat svobodné volby pod dohledem a s pomocí OSN, kterých by se zúčastnili všichni Syřané. Ale je tam napsáno ještě mnohem více. Včetně potřeby ústavní reformy – to by mělo předcházet volbám. Víme o některých úmyslech souběžně s prací na ústavě a bez ohledu na to, kdy skončí, začít požadovat uskutečnění voleb. To bude další provokace. Ujišťuji vás, že takové myšlenky budou jen blokovat pokrok, kterého bylo právě dosaženo, a budou blokovat další dohody mezi Sýřany. Všechno se musí dělat postupně, krok za krokem. Když někteří chtějí všechno naráz, „a pokud nebude všechno naráz, pak bombardujeme“, doufám, že to nenaplňuje zájmy žádné země v regionu, včetně všech sousedů Sýrie. A nezapomeňte, že se v rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2254 velmi jasně stanovuje úkol nekompromisního boje proti terorismu. Na to se také nesmí zapomínat, nelze to vynechat z kontextu uvažování o tom, jak ve skutečnosti se má plnit rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2254. 

Otázka: Říká se, že když jste pracoval v New Yorku, často jste kouřili v budově OSN a dokonce jste platil pokuty. Kouříte teď? Pokud ano, platil jste tentokrát pokuty? 

Sergej Lavrov: Nikdy jsem neplatil pokuty. To vše jsou pohádky. Jakési legendy se rodí. Striktně se řídíme všemi rozhodnutími přijatými Valným shromážděním OSN (VS OSN) o pravidlech chování v různých částech sídla OSN.

Otázka: Na začátku tohoto týdne jste se postavil za obnovení leteckého spojení mezi Gruzií a Ruskem. Kdy lze očekávat konkrétní opatření, jaká to budou? Lze v kontextu této zprávy očekávat, že i letecké spojení s Ukrajinou bude brzy obnoveno?

Sergej Lavrov: Rozhodnutí o přerušení letů do Gruzie bylo učiněno v reakci na odpornou akci opozice, která přerušila zasedání Meziparlamentního shromáždění pravoslaví (MSP). Byla to připravená provokace. Vůči našim poslancům bylo použito násilí. Když jsme toto rozhodnutí učinili, bylo oznámeno, že jde o dočasné opatření a že ho zrušíme, až se situace normalizuje, poté, co si gruzínské vedení uvědomí potřebu překazit takové excesy.

26. září se uskutečnilo setkání s ministrem zahraničních věcí Gruzie Davidem Zalkalianim, o které požádal. Pak jsem četl jeho zdlouhavé komentáře, které mu podle mého názoru zabraly více času než samotné setkání. Mimo jiné ho zajímalo, kdy bude možné obnovit letecké spojení. Vysvětlil jsem mu, že jsme nikdy nehledali umělé důvody pro hádku s Gruzií. Pokud je gruzínské vedení schopno zodpovědně prosazovat svůj postoj ve prospěch normálních vztahů s Ruskem a nebude se ohlížet na rusofoby, které se nyní, podle mého názoru, bývalý prezident znovu snaží podnítit k boji proti režimu v Tbilisi, pak já osobně bych zřejmě obnovil letecké spojení. Komentáře, které o této schůzce dělají samotní Gruzínci, vyvolávají úsměv a rozpaky.

Otázka: Několik dní před začátkem vaší pracovní cesty do New Yorku povolily Spojené státy manželce a dceři Viktora Buta vstup do země. Podařilo se Vám „na okraji“ Valného shromáždění OSN projednat s americkými a kuvajtskými kolegy (v Kuvajtu je přece také Marie Lazarevová) osud konkrétních Rusů, kteří z různých důvodů trpí?

Sergej Lavrov: Otázky ohledně Viktora Buta nastolujeme pokaždé, při kterémkoli kontaktu s americkou stranou. Zmínil jsem dlouhý seznam „dráždivých momentů“ a problémů v našich vztazích, který je pravidelně předkládán Američanům. Osud Viktora Buta, stejně jako Konstantina Jarošenka, Marie Butinové a našich dalších občanů, kteří byli uneseni buď podvodem nebo nehledě na hrubé porušování zákonů zemí, kde byli chyceni, vnímáme jako prioritu. Dnes jsem připomněl americkému ministru Miku Pompeovi naše obavy, které vyžadují pozornost. Je dobré, že manželce a dceři V.A.Buta povolili vjezd. To je přece jen lidský čin. Nejsme však spokojeni, že se tak stalo poprvé za mnoho, mnoho let, že sedí ve vězení kvůli nepodloženému obvinění, za zfalšovaný případ. Budeme trvat na tom, aby spravedlnost zvítězila.

Případem Marie Lazarevové jsem se zabýval, když jsem byl nedávno v Kuvajtu, mimo jiné na úrovni emíra, na úrovni místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí. Ujišťují nás, že se touto záležitostí pečlivě zabývají. Mají s tím nějaké procedurální problémy. Otázka je pro nás jasná a musíme ji naléhavě vyřešit, jak nám naši kuvajtští přátelé ve skutečnosti slíbili. Pravděpodobně víte, že nám v této záležitosti pomáhají kolegové z Velké Británie a USA. Doufám, že takový silný kolektivní signál přinese výsledek.

Otázka (položena v angličtině): Jaký je účel vaší nadcházející návštěvy v Iráku? Pokud vím, chystáte se navštívit irácký Kurdistán. Irák je významným dovozcem ruských zbraní. Kromě toho Rusko investuje do iráckého ropného sektoru. Plánuje Rusko vzhledem k současnému napětí v regionu rozšíření obchodní a vojenské spolupráce s Irákem?

Sergej Lavrov: Máme velmi dobré vztahy s Irákem, dobrou spolupráci v mnoha oblastech, včetně hospodářství, včetně energetiky, a také v oblasti posilování bojové připravenosti iráckých bezpečnostních sil, které stále potřebují podporu v boji s terorismem. Teroristé v Iráku utrpěli velmi vážnou ránu, ale zbytky těchto band stále občas provádějí teroristické činy. Budeme připraveni diskutovat o tom, co bude v zájmu irácké strany, s přihlédnutím k tomu, do jaké míry budou naše společnosti, včetně ropných společností, vidět pro sebe přínos v projektech, které se mohou zvažovat. Pokud jde o návštěvu v Iráku obecně, začínám si brát příklad od našich amerických přátel: obvykle neohlašují návštěvy Iráku, a když už tam dorazí, všechno vypráví na místě. Takže počkejme.

Otázka (položena v angličtině): Během setkání mezi prezidentem USA Donaldem Trumpem a vůdci více než desítky latinskoamerických států, včetně zástupců venezuelské opozice, zazněly výzvy uvalit další sankce proti venezuelské vládě Nikolása Madura. Nedokázali však komentovat údajné vazby mezi vůdcem opozice Juaem Guaidem a místními narkobarony. Viděli jsme fotografie Juana Guaida zachyceného spolu s místními narkobarony. Myslíte si, že by OSN měla nějakým způsobem reagovat na skutečnost, že by se osoba s takovým „kapitálem“ mohla případně stát prezidentem Venezuely?

Sergej Lavrov: To je na úrovni těch smutných případů vyřizování účtu, které se z jakéhokoli důvodu odehrávají ve Spojených státech. Kdo volal komu, kdo informoval koho, kdo o tom někomu řekl, měl-li právo to říct nebo ne. Přesto věřím, že OSN se má zabývat vážnými věcmi. V případě Venezuely je vážnou a snad hlavní věcí ochrana Charty OSN, která vyžaduje, aby všechny země respektovaly svrchovanost, územní celistvost ostatních států, nezasahovaly do jejich záležitostí, nepoužívaly proti nim sílu a nehrozily použitím sily, stejně jako mírové urovnání veškerých sporů.

Otázka (položena v angličtině): Myslíte si, že dialog mezi opozicí a venezuelskou vládou je stále možný?

Sergej Lavrov: Dnes jsem hovořil s venezuelským výkonným viceprezidentem D. Rodriguezem, venezuelským ministrem zahraničí H. Arreasou. Jejich cílem je vést dialog s opozicí při hledání národního konsensu. Samozřejmě vedou dialog s tou částí opozice, která je na to připravena. Zástupci Juan Guaidó mění svůj postoj ráno, večer, každý druhý den. Ze začátku odmítali všechny iniciativy vůbec. Juan Guaidó řekl, že nepotřebuje žádné návrhy ani od Karibského společenství (CARICOM), ani od „mechanismu Montevideo“. Potom, jak se zdá, navázal dialog mezi svými zástupci a zástupci vlády - tzv. „Oslo proces“. Nyní je venezuelská vláda, jak mi potvrdili představitelé vedení země, které jsem zmínil, připravena na „Oslo proces“. Rozmary Juana Guaida a jeho spolku se vysvětlují tím, že on není nezávislou postavou. Napovídají mu, co je třeba udělat, aby se vytvořil další důvod pro krizi, pro eskalaci napětí, pro ospravedlnění uplatňování v praxi té samé „Monroeové doktríny“, pro zapojení mechanismu Meziamerické smlouvy o vzájemné pomoci („Rijský pakt“). Tam se již vážně, v rámci států, které tento mechanismus aktivovaly, diskutuje o možnosti silového zásahu ve Venezuele. Samozřejmě já nemohu rozhodovat za suverénní stát – nezasahujeme do jejich záležitostí – ale mám pocit, že pokud k tomu dojde, budou národy celé Latinské Ameriky, většina její populace, jednoduše uraženi. Vrátí se do období před dvěma sty lety.

Otázka (položena v angličtině): Objevila se informace o tom, že jste se setkal s jedním ze zástupců venezuelské opozice. Je to pravda?

Sergej Lavrov: O setkání s jistým pánem, kterého tam Juan Guaidó kýmsi jmenoval. Bylo mi řečeno, že dotyčný někde prohlásil, že se mnou mluví. To je prachobyčejná lež. Bohužel špatný příklad je nakažlivý. Když jsou „fejkové zprávy“ šířeny po celém světě, především ze Spojených států, aby se odůvodnila nějaká politické akce, je to nakažlivé. Oni se učí od Američanů „vhazovat“ lež a pak se ji snaží využít, aby ukázali, že Rusko, prý, opustilo venezuelskou vládu. Je to hanebné, podlé a nedůstojné pro muže.

Otázka (položena v angličtině): V USA mnoho médií hovoří o posílení vztahů mezi Ruskem a Izraelem, zejména se popisovala  nedávná návštěva předsedy vlády Benjamina Netanjahua a jeho setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Mohl byste něco říci  o těchto vztazích? Jak vidíte jejich budoucnost? 

Sergej Lavrov: To zdaleka nebyla jediná návštěva izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a letos zdaleka ne jediné jeho setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Jejich vztah je velmi dobrý a důvěrný.

Na vztahy s Izraelem nahlížíme ze strategického hlediska. Žije tam již téměř jeden a půl milionu občanů původem ze Sovětského svazu nebo z Ruské federace. Jak víte, existuje strana „Náš domov Izrael“, která se opírá hlavně o  rusky mluvící voliče. K osudu těchto lidí nejsme lhostejni. Nejsme lhostejní k bezpečnosti Izraele, a to i s ohledem na strašlivou tragédii holocaustu, kterou Židé zažili během druhé světové války. Posvátně ctíme vše, co se tehdy dělo s židovským lidem, když ho zachraňovali, včetně velkého počtu Židů, kteří byli zachránění Rudou armádou. Skutečnost, že si to izraelský stát nejen pamatuje, ale posvátně uctívá tyto osvoboditele, je pro nás velmi důležitým faktorem. Obzvláště, když někteří z našich méně civilizovaných partnerů ničí památníky, znesvěcují hroby, včetně znesvěcení památek obětem holocaustu. Toto je velmi důležitý detail. Když ti, kteří prosazují svou verzi druhé světové války, prosazují své verze toho, kdo ji začal, kdo je na vině, srovnávají komunismus s nacismem, fašismem, jsou to právě ti lidé, kteří ničí památky obětem holocaustu. Vyvozujte závěry o tom, jaké cíle tito lidé sledují, kde byli vychováni a jak se vůči nim chovat

Mimochodem v izraelské Netanyi byl odhalen velkolepý Památník sovětským vojákům, vítězům druhé světové války (Památník vítězství Rudé armády nad nacistickým Německem). Jak řekl izraelský premiér Benjamin Netanjahu, v lednu tam bude odhalen Pomník obětem blokády Leningradu. Tato událost bude spojena s dalším výročím osvobození Osvětimi. 27. leden je Dnem památky obětem holocaustu. Ruský prezident Vladimir Putin obdržel pozvání zúčastnit se těchto akcí, včetně otevření Muzea leningradských blokadníků (lidí, kteří přežili blokádu Leningradu – pozn. překl.).

Kromě duchovních a historických vazeb máme velmi dobrou hospodářskou spolupráci, velmi dobrý a důvěryhodný dialog o problémech na Blízkém východě, včetně Sýrie a dalších částí tohoto regionu. Protože ve všech našich přístupech vždy zdůrazňujeme, že komplexní řešení těchto problémů musí nutně zohledňovat bezpečnostní zájmy Izraele. To je základní bod. Je jen škoda, že nyní nemůžeme překonat patovou situaci, do níž zatlačují palestinský problém. To bude mít nepříznivý dopad na celkovou situaci, včetně zájmů Izraele.

Otázka (položena v angličtině): Dnes ráno jsme slyšeli pákistánského premiéra Imrana Chána, který žádal mezinárodní společenství o pomoc, zejména poté, co indický premiér Narendra Módi v srpnu tento rok zrušil svým výnosem ústavní autonomii Kašmíru. Zaznělo varování, že mezi dvěma státy, které vlastní jaderné zbraně, hrozí nebezpečná eskalace. Jak mezinárodní společenství projednávalo tento problém během Valného shromáždění? Co byste odpověděli premiérovi Imranu Chánovi jako ministr zahraničních věcí země předsedající Radě bezpečnosti OSN?

Sergej Lavrov: Včera jsem se setkal s pákistánským premiérem Imranem Chánem. Mluvili jsme o problému Kašmíru. Důrazně znovu potvrdili potřebu přímého dialogu mezi Indií a Pákistánem. Mezi nimi v 70. až 80. letech. v Lahore a Simle byly uzavřeny příslušné dokumenty. Tato prohlášení a dohody zůstávají v platnosti. Jako většina ostatních států, zastáváme názor, aby na základě těchto dokumentů strany hledaly vzájemně přijatelné dohody.

Otázka (položena v angličtině): Bangladéš je v obtížné situaci kvůli přítomnosti velkého počtu uprchlíků z Rohingyi. Země již beztak zažívá hospodářské a sociální potíže. Nemohl byste se ujmout role prostředníka, aby se usnadnil důstojný návrat uprchlíků do své vlasti, s přihlédnutím k úzkým vztahům Ruska s Dhákou a Naypyidawem?  

Sergej Lavrov: To není otázka, kterou lze vyřešit, pokud Rusko začne zprostředkovávat. Nikdo nás o to nežádal. Existuje společné chápání toho, že lidé mají být navráceni, a to i po projednání této otázky v Radě bezpečnosti OSN. K tomu je třeba zajistit vhodné podmínky, a to i za účasti Úřadu OSN pro uprchlíky. Řešení se musí hledat přímo prostřednictvím dialogu a koordinace všech technických otázek, včetně míst, kam se tito uprchlíci mohou vrátit, zajištění a zaručení jejich bezpečnosti.

Stejně jako v každé jiné záležitosti, je zde nutná klidná a důvěryhodná oboustranná práce. Pokusy zvyšovat pozornost veřejnosti k tomuto tématu, a tyto pokusy mají vždy zostřený a ne zcela pozitivní charakter, pouze podněcují vášně a činí obě strany méně vstřícnými. Proto dialog a znovu dialog. Nějaká kouzelná řešení, stejně jako nikdo jiný, nemáme, kromě toho, co jsem řekl.                                                    

Otázka (položena v angličtině): Turecko jednalo se Spojenými státy o vytvoření bezpečnostní zóny v Sýrii. Jaký je postoj Ruska k tomuto jednání?

Sergej Lavrov: Přirozeně se tohoto tématu dotýkáme v našich vztazích s Turky a Američany z jednoho velmi důležitého důvodu – to vše se děje na území SAR. Jak Turecko, tak i Spojené státy slavnostně podepsaly mnoho dokumentů, hlasovaly pro usnesení, v nichž je jasně zakotveno, že všichni musíme respektovat svrchovanost a územní celistvost Syrské arabské republiky. Z tohoto důvodu samozřejmě nejsme lhostejni k tomu, jak bude toto téma řešeno. V roce 1998 byla mezi Sýrií a Tureckem uzavřena Adanská dohoda, která obsahovala mechanismy dohodnuté mezi těmito dvěma zeměmi k zajištění bezpečnosti v oblasti jejich hranic. Podle mého názoru neexistuje žádný problém na stejném základě vzájemné přijatelnosti pro sousední země, v tomto případě Turecka a Sýrie, dohodnout se na tom, jak bude zajištěna bezpečnost Turecké republiky. Toto přání a úsilí Ankary je zcela opodstatněné, protože skutečně trpí tím, že teroristé pronikají z území, které nyní ovládají USA.

Třetí aspekt tohoto problému je také spojen se suverenitou Syrské arabské republiky. V mnoha ohledech jsou v této otázce zapojeni Kurdové. Američané se je snaží využívat: podnikají kroky, aby vybavili území, kde žijí, a vytvořili orgány místní správy. Ve zbytku Sýrie západně od Eufratu se nic podobného neděje. Tam, když vyzýváme vybavit obce pro návrat uprchlíků a vysídlených osob, nám říkají, že nejprve musí začít a nabírat na síle politický proces, a pak lze o tom přemýšlet. Na východě od Eufratu nikdo na politický proces nečeká. Peníze se tam pumpují již dávno, místní obyvatelstvo dostává veškeré potřebné služby – zdravotnické, vzdělávací, vodu, elektřinu. To se mimochodem nezdá arabským kmenům, které tradičně žili na východním břehu Eufratu. Na části území, kde oni žili odedávna, Američané nyní podnikají úsilí, která se Arabům nelíbí. Toto je velmi výbušná situace.

Vycházíme samozřejmě ze skutečnosti, že kurdská otázka musí být vyřešena v rámci územní celistvosti a svrchovanosti Syrské arabské republiky. Jsme toho názoru, že by to mělo být předmětem jednání, ale pochopitelně za účasti syrského vedení. Budeme nejen registrovat opakované potvrzení respektování územní celistvosti Američany a Turky, ale použijeme to jako kritérium pro vyhodnocení všech akcí, které se odehrávají na východ od Eufratu.

Otázka (položena v angličtině): Zvláštní zástupce USA pro Sýrii James Jeffrey uvedl, že syrská vláda stále usiluje o vojenské vítězství, a dále charakterizoval vytvoření Ústavního výboru v této fázi jako symbolickou událost. Co byste na to řekli?

Sergej Lavrov: Nemohu komentovat to, co říká pan James Jeffrey. Jsme v neustálém kontaktu s našimi americkými kolegy, ale jejich komentáře – ohledně Sýrie nebo jakéhokoli jiného konfliktu – se mění každý den v závislosti na náladě a současné politické situaci.

Syrská vláda byla obviňována, že nechce přijmout rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2254. Poté byla obviněna, že odmítá podpořit výsledky kongresu Syrského národního dialogu (SND), který Rusko s podporou Turecka a Íránu uspořádalo v lednu 2018 v Soči. SND byl předělem ve snaze přejít od slov ke skutečné práci na politickém urovnání. Právě na kongresu Syrského národního dialogu v Soči byly stanoveny ty parametry, které se staly základem pro vytvoření Ústavního výboru (termín „Ústavní výbor“ byl poprvé použit právě na něm) a procedurálních pravidel pro jeho práci. Říkali, že syrská vláda nechce tento dokument podporovat, stejně jako údajně nechtěla podporovat rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2254 dříve. To vše, mírně řečeno, nebyla pravda, protože Damašek podpořil jak rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2254, tak i prohlášení RDC a všechna následná opatření, která byla určena agendou stanovenou zeměmi astanské „trojky“. Cílem těchto akcí bylo zajistit zahájení plnohodnotného politického procesu v Ženevě s podpůrnou úlohou OSN.

Co syrská vláda stále ještě odmítá? Jestliže se James Jeffrey domnívá, že syrská vláda sází na vojenské vítězství, pak já to nevím. Poctivě potvrzuje všechny své závazky, včetně jednání na zasedání Rady bezpečnosti OSN, které se věnují syrskému tématu. Pokud se sázkou na vojenské řešení, jak se to nyní snaží mnozí v Americe vykládat, rozumí skutečnost, že syrská armáda s naší podporou bude nekompromisně likvidovat zbývající teroristy, včetně Kheyat Tahrir Al-Sham, kterou se někteří pokouší prezentovat jako umírněnou strukturu, pak jde o nevybíravé zkreslení faktů. Nikdo nikdy neprováděl paralelu mezi bojem proti terorismu a vojenským řešením konfliktu. Ozbrojená opozice je účastníkem procesu v Astaně a dohody o zřízení Ústavního výboru.

Otázka: Dnes jste hovořil o dvojím měřítku a úmyslném porušení mezinárodního práva některými západními státy. Vaše země zároveň podporuje Izrael, který porušuje mezinárodní právo, buduje osady, okupuje palestinské země a uvězňuje lidi. Máte vřelé vztahy s Izraelem. Mahmúd Abbás by rád rozšířil počet zprostředkovatelů. Proč nenabízíte svou pomoc při řešení palestinské otázky, vzhledem k možnosti využít své dobré vztahy s Izraelem?

Sergej Lavrov: Jak jsem již řekl, všechny hry kolem palestinského problému: příslib „dohody století“, nabídka 50 miliard dolarů, aby se nevraceli uprchlíci do Palestiny, pokus nejprve přesvědčit arabské země k normalizaci vztahů s Izraelem a teprve poté řešit palestinský problém (což je v přímém rozporu s Arabskou mírovou iniciativou) - to vše v současné době vede, pokud už nezavedlo, palestinsko-izraelské urovnání do slepé uličky.

Jsme přesvědčeni (o tom jsem také řekl ve svém projevu na Valném shromáždění), že to není v zájmu Izraele a v zájmu kohokoliv jiného. Protože pouze existence dvou států, pouze vytvoření palestinského státu, slíbeného před 70 lety, může zajistit mír a stabilitu v tomto celém regionu, zmírnit závažnost problému, včetně prudkého snížení schopnosti extremistů lákat do svých řad mládež z arabské ulice. Upřímně to říkáme Izraelcům. Bohužel, zatím na americké zaměření zabývat se tím samostatně, existuje poptávka.

Setkal jsem se s Abu Mazenem (Mahmúd Abbás – pozn. překl.) zde, na Valném shromáždění OSN. Neměl žádné námitky ohledně skutečnosti, že by Rusko dělalo málo pro to, aby se našlo řešení tohoto problému, aby proces vybředl ze slepé uličky. Pokud vezmeme všechny okolnosti, celý komplex obtíží, které určují současnou etapu palestinsko-izraelského urovnání, bylo by nejzřejmějším, vůbec prvním a nejjednodušším krokem, ač to zní paradoxně, obnovení palestinské jednoty.

Ano, Fatah i Hamás mají vnější příznivce – ty, kteří je podporují, a to nejsou stejné země. Ale stále jsou to Palestinci, první i druzí. Spojit své řady, obnovit jednotu Palestinské národní správy, uspořádat volby, navázat spolupráci – to vše by výrazně posílilo postavení Palestinců na jednáních a obecně na mezinárodní scéně. Záleží jen na nich a na Arabech. Více, přísně souzeno, na nikom jiném.

Neschopnost to udělat nahrává těm, kteří říkají, že není jasné, s kým jednat, protože neexistuje jediný tým, jediný vyjednavač. To samozřejmě není příliš korektní, ale popisuji vám, jak situaci vnímají ti, kteří urovnání nechtějí. Rusko již uspořádalo několik mezipalestinských setkání za účasti Fatahu, Hamásu, Islámského džihádu, celkem to bylo asi 12 či 15 delegací, a pokusilo se jim poskytnout svou platformu, aby se prostřednictvím dialogu mohly dohodnout na tom, jak obnovit jednotu jejich řad. Vydávala se deklarace prohlášení, ale věc se zatím nehnula. Domnívám se však, že toto je veledůležitá část práce v palestinském směru. Aktivně podporujeme úsilí těch zemí, které s námi chtějí podporovat palestinskou jednotu. Oceňuji zejména úsilí Egypta a několika dalších zemí.

Otázka (položena v angličtině): V očekávání Vašeho setkání s ministrem zahraničí USA Mikem Pompeem se uváděla Vaše prohlášení v médiích, že lze očekávat reakci, jejíž podstata dosud nebyla zveřejněna, na nevydání víz členům Vaší delegace. Je to stále relevantní?

Sergej Lavrov: O tom jsem mluvil předevčírem na zasedání Konference o usnadnění vstupu v platnost Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, komentoval jsem to novinářům. Včera i dnes jsem na toto téma hovořil s americkým ministrem Mikem Pompeem. Ještě jednou upozorňuji na skutečnost, že nepochybuji o tom, že ani on, ani prezident Spojených států Donald Trump, o tom nevěděl a takové příkazy nedávali. Můj kolega mi to potvrdil.

To samozřejmě nemůžeme nechat bez reakce a tuto situaci určitě zohledníme příště, když se mezinárodní akce budou konat v New Yorku nebo někde jinde ve Spojených státech. Mnohokrát znovu zkontrolujeme, do jaké míry mají úředníci vydávající víza pokyny od svého vedení, v tomto případě od ministerstva zahraničí. O nějakých dalších opatřeních nechci teď mluvit.

Bohužel nyní máme s Američany mnoho problémů. Nikdy jsme nechtěli jednat na principu oko za oko, zub za zub. Nemohli jsme však nechat bez reakce to, co Obamova administrativa udělala, když doslova lupičským způsobem zabavila náš diplomatický majetek ve Spojených státech; totéž jsme udělali s částí amerického majetku. Ale provádět takové zabavení v zemi, kde je v ústavě a v mnoha zákonech nazýváno soukromé vlastnictví „posvátným“, myslím si, že to prostě není hodné Spojených států jako velmoci, jejich národa s bohatými demokratickými tradicemi a ctěním zákona. A k tomu ještě na portálu Yahoo News si z ničeho nic vzpomněli, jak nám Barack Obama zabavil majetek, a pustili do světa novou „senzaci“, že to bylo údajně proto, že naše chaty pod Washingtonem a poblíž New Yorku byly „špionská hnízda“... To vše je velmi neslušné.

Chceme samozřejmě vrátit všechno do normálních kolejí, alespoň pokud jde o běžné pracovní podmínky našich diplomatů v USA a Američanů v Rusku. Ne vše však závisí na nás, ale budeme hledat pobídková opatření.

Otázka (položena v angličtině): Během tradiční telefonické konference mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov uvedl, že Rusko by si nepřálo zveřejnění přepisu telefonních rozhovorů mezi Vladimirem Putinem a americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Máte s tím starosti? Nevyvolávají ve Vás nějaké obavy nyní probíhající bouřlivé vnitropolitické procesy ve Spojených státech?

Sergej Lavrov: Víte, moje matka mě vychovala v duchu, že číst cizí dopisy je neslušné. Zvykl jsem si na to. Kromě toho mluvíme o dopisech dvou lidí, které si jejich národy zvolily do vedoucích funkcí. Existují tradice, existuje slušnost, včetně diplomatické, což předpokládá určitou úroveň důvěrnosti a jednotný postup. Nemám komentář k tomu, kdo a jak rozhodoval o zveřejnění přepisu telefonického rozhovoru mezi prezidentem USA Donaldem Trumpem a ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Existuje diplomatická praxe. A předkládat veřejnosti na přetřes jakoukoli otázku, nahlas a hystericky prohlašovat, že pokud ta či jiná administrativa neukáže nějakou poznámku, určenou ať už svým příbuzným, či partnerům, pak bude tato administrativa rozcupována na kousky – je tohle demokracie? Lze vůbec pracovat v takových podmínkách? Budeme se proto řídit literou a duchem Vídeňských úmluv o diplomatických a konzulárních stycích, ve kterých je napsáno vše. Doporučuji médiím, která se tak horlivě snaží zjistit, zda je možné publikovat ještě něco jiného, ​​podívat se na tyto důležité dokumenty upravující diplomatické vztahy.